• SOCIÁLNÍ SLUŽBOU se rozumí činnost nebo soubor činností podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení.
• DOMOVY PRO SENIORY – V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
• DOMOVY SE ZVLÁŠTNÍM REŽIMEM – V domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.
• PŘÍSPĚVEK NA PÉČI – právně je ukotven v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce podle místa trvalého pobytu příjemce.

Výše příspěvku pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc

–        3.300 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),

–        6.600 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),

–        9.900 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),

–        13.200 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).

Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc

–        880 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),

–        4.400 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),

–        8.800 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),

–        13.200 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).

• KLÍČOVÝ PRACOVNÍK– Klíčový pracovník je zaměstnanec organizace, který je v optimálním případě klientovi přidělen již v poslední fázi jednání se zájemcem o službu a plánuje s ním individuální průběh poskytování sociálních služeb. Klíčový pracovník podporuje klienta v jeho samostatném myšlení, rozhodování a uplatňování jeho vlastní vůle, tak jak bylo předem sjednáno (smlouva a plán).
• POSTIŽENÍ – tímto pojmem míníme jakoukoli ztrátu nebo abnormalitu psychické, fyziologické nebo anatomické stavby nebo funkce. Postižení je stav jako takový. Postižený člověk může být docela dobře úplně zdráv. Postižení dělíme na fyzické, smyslové, mentální, duševní a kombinované.
• ZMĚNA SCHOPNOSTÍ – ve změnu schopností může vyústit jakékoli postižení. Je to jakékoli omezení nebo ztráta schopnosti vykonávat činnost způsobem nebo v rozsahu, který je považován u lidských bytostí za normální. Změna schopností je funkčním důsledkem postižení. Změna schopností může být trvalá nebo přechodná, může mít slabší (stav po amputaci posledního článku malíčku na ruce) nebo těžší důsledky (omezení kvadruplegií). Přechodné změny schopností se snažíme překonat pomocí celkové rehabilitace – někdy se také používá pojmu totální rehabilitace, aby se zdůraznilo, že re-habilitován je člověk jako bio-psycho-socio-spirituální jednotka. Změna schopností se může obrážet v mnoha oblastech, např. mobility, komunikace, smyslů, intelektu, emocí, chování a podobně. Změna schopností nepůsobí pouze jen jako sama o sobě, působí také na psychiku člověka s postižením – bojí se jí, obává se nezdaru, který mu může změna schopností přinášet, obává se přístupu sociálního okolí k jeho změněným možnostem. Může negativně ovlivňovat jeho sebeúctu.
• HANDICAP závisí na konkrétní situaci člověka s postižením, objevuje se jako důsledek změny schopností. Handicap je nevýhoda, překážka nebo bariéra při vykonávání jakékoli žádoucí životní (společenské, pracovní) úlohy, způsobená člověku jeho změněnými schopnostmi. Změna schopností se stává handicapem, když určité situace vyvolávají překážky nebo omezení. Překážky mohou být fyzické (klient na vozíku se nedostane do prostoru pošty) nebo subjektivní (malé vyhlídky na společenské uplatnění v budoucnosti). Rozdíl mezi změnou schopností a handicapem je v tom, že handicapuje nikoli samotný fakt existence postižení, ale handicapuje sociální okolí. Mít změněné schopnosti neznamená automaticky být handicapován.
• GERONTOLOGIE – multidisciplinární věda zabívající se problematikou stárnutí a stáří. Její součástí je i lékařský obor geriatrie, který se zbývá prevencí, diagnostikou a léčením chorob ve stáří.
• DEMENCE je charakteristická snížením intelektových schopností, tedy paměti a myšlení. Dané postižení by se mělo týkat paměti i myšlení, i když míra postižení může být různá, postižení může mít globální charakter (celkový), může však jít o poruchu projevující se pouze v některých charakteristikách. Konkrétně může být zasažena staropaměť nebo novopaměť, v myšlení se mohou objevovat inkoherence (nespojitosti), bludy. Poruchy myšlení se dále mohou manifestovat v řeči postiženého, objevuje se afázie, což je ztráta symbolické funkce řeči, jedná se o neschopnost označovat jednotlivé objekty dohodnutými řečovými označeními. Rovněž lze v myšlenkových procesech zaznamenat agnózii, tedy neschopnost poznávat dříve známé objekty živého i neživého světa. V důsledku narušení paměti bývá narušena integrativní role „Jáství“, projevující se dezorientací v čase, místě i vlastní osobě. Přes dezorientaci však chybí zastřené vědomí, tak jako je tomu například u deliria. Pokud se setkáme u jedince se zastřeným vědomím, pak s diagnostikou demence posečkáme. Demence se dále projevuje apraxií, což je ztráta některých dříve osvojených pohybových aktivit. Dále se můžeme setkat s celkovým úpadkem osobnosti, s emoční oploštělostí, se ztrátou kontroly impulzů. Výkonnost jedince celkově klesá, ten postupně není schopen plnit ani základní životní úlohy. Demence končí letálně na související komplikace somatického rázu, jindy i v případech, kdy se nemocnému dostalo první zdravotnické péče a žádné z komplikací se neobjevily.
• DEMENCE U ALZHEIMEROVY CHOROBY – jedná se o nejčastější typ demence. Je jednou z nejčastějších příčin úmrtí. Demence u Alzheimerovy choroby je dále specifikována na formu s časným začátkem, formu s pozdním začátkem a též formu atypickou neboli smíšenou. Časovou hranicí mezi demencí s časným a pozdním začátkem je 65 let života. Smíšená neboli atypická demence představuje asi deset procent všech demencí, lze u ní pozorovat projevy jak Alzheimerovy choroby, tak i vaskulární demence. Demence u Alzheimerovy choroby se vyvíjí většinou pomalu, postižení psychiky má spíše globální charakter, průběh bývá plynulý, paměťové funkce bývají postiženy rovnoměrně, pacienti zapomínají jak staré, tak i nové paměťové obsahy, souběžně s poruchami paměti dochází k postupné intelektové deterioraci (intelektový úpadek). Osobnost pacienta bývá postižena, objevuje se vymizení vyšších citů, jedinec nedodržuje společenské konvence. V důsledku narušení paměťových funkcí dochází k dezorientaci místní, časové, někdy i vlastní osobou. Objevuje se afázie, apraxie a agnózie. V konečném stádiu onemocnění se vytrácejí i schopnosti základní sebeobsluhy, postižený není schopen udržovat hygienu, objevuje se inkontinence moči i stolice. Navíc se u formy s pozdním začátkem mohou objevit bludy, halucinace nebo poruchy nálady (většinou deprese, jen výjimečně mánie). Nemocný ztrácí poměrně brzy po propuknutí choroby náhled na skutečnost, že je nemocný, ve srovnání s vaskulární demencí tak méně emočně strádá z uvědomění si svého úpadku. Nemoc trvá různě dlouho, od několika měsíců po léta, vzácně i více než 10 let.
• ALZHEIMEROVA CHOROBA je typická postižením šedé kůry mozkové, což prokazuje histologické vyšetření. Otázka etiologie tohoto onemocnění není uspokojivě objasněna, uvažuje se o vlivu dědičnosti a o rizikových faktorech, kterými může být vyšší věk matky při narození dítěte, nadměrná expozice hliníku, nedostatek zinku, poruchy autoimunitního procesu. Zkoumá se rovněž možnost interakce genetického podkladu s některými infekčními částicemi, konkrétně pak priony (tedy obdobný přenos jako u Creutzfeldt-Jakobovy choroby).

DESET  PŘÍZNAKŮ,  KTERÉ  BY  VÁS  MĚLY  VAROVAT

1. Ztráta paměti, která ovlivňuje schopnost plnit běžné pracovní úkoly

Zapomínat občas pracovní úkoly, jména kolegů nebo telefonní čísla spolupracovníků a vzpomenout si na ně později je normální. Lidé trpící duševní chorobou jako je například Alzheimerova nemoc však zapomínají častěji a nevzpomenou si ani později.

 2. Problémy s vykonáním běžných činností

Hodně vytížení lidé jsou občas roztržití, takže někdy nechají dušenou mrkev stát v kastrolu na sporáku a vzpomenou si na ni, až když už je po jídle. Lidé trpící Alzheimerovou chorobou například připraví jídlo a nejen, že ho zapomenout dát na stůl, ale zapomenou i na to, že ho vůbec udělali.

 3. Problémy s řečí

Každý má někdy problém najít správné slovo, ale člověk s Alzheimerovou chorobou zapomíná i jednoduchá slova nebo je nahrazuje nesprávnými, a jeho věty  pak nedávají smysl.

 4. Časová a místní dezorientace

Každý někdy zapomene, jaký je den a kam vlastně jede, je to normální. Ale lidé s Alzheimerovou nemocí se ztratí ve vlastní ulici a nevědí, kde jsou, jak se tam dostali, ani jak se dostanou domů.

5. Špatný nebo zhoršující se racionální úsudek

Lidé se někdy tak zaberou do nějaké činnosti, že na chvíli zapomenou na dítě, které mají na starosti. Lidé s Alzheimerovou nemocí úplně zapomenou, že nějaké dítě existuje. Mohou se i nesmyslně obléknout, například si vezmou na sebe několik košil nebo halenek najednou.

6. Problémy s abstraktním myšlením

Bilancování šekové knížky může někoho vyvést z míry, když je  trochu komplikovanější než jindy. Člověk s Alzheimerovou nemocí může úplně zapomenout, co ta čísla znamenají a co s nimi má dělat.

7. Zakládání věcí na nesprávné místo

Každý někdy někam založí peněženku nebo klíče. Člověk s Alzheimerovou nemocí dává věci na zcela nesmyslná místa: žehličku do ledničky nebo hodinky do cukřenky.

8. Změny v náladě nebo chování

Každý má někdy špatnou náladu. Člověk s Alzheimerovou nemocí podléhá prudkým změnám nálady. Náhle a nečekaně propukne v pláč nebo podlehne návalu hněvu, i když k tomu nemá žádný zjevný důvod.

9. Změny osobnosti

Lidské povahy se běžně do určité míry mění s věkem. Ale člověk s Alzheimerovou nemocí se může změnit zásadním způsobem. Stává se někdy velmi zmateným, podezíravým nebo ustrašeným.

 10.  Ztráta iniciativy

Když je člověk někdy znechucen domácími pracemi, zaměstnáním nebo společenskými povinnostmi, je to normální. Většinou se chuť do práce  opět brzy dostaví. Člověk s Alzheimerovou nemocí může propadnout naprosté pasivitě a potřebuje neustále podněty, aby se do něčeho zapojil.

• CANISTERAPIE ANEB TERAPIE ZA POMOCÍ PSŮ

Pojem Canisterapie je složen ze slov „Canis – pes a terapie – léčení“. Existuje však mnoho způsobů jeho překladu: „Canisterapie je léčba lidské duše psí láskou“ (L. Gajdová), „Canisterapie je způsob terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka“ aj.

Ve světě se canisterapie rozvinula převážně v 50-tých letech 20. století. U nás se začala pořádně rozvíjet po roce 1990. Sociologové si totiž před lety všimli, že péče o domácí zvířectvo zvýhodňuje nejen životní styl, ale i zdravotní stav venkovanů ve srovnání se stejně starými občany ve městech. Psychologové, psychiatři a neurofyziologové využili tyto poznatky a zavedli již před více než patnácti lety do režimu dne cílevědomý a pravidelný kontakt se živými zvířaty jako součást komplexní léčby nemocí ve stáří. V dnešní době se canisterapie používá především k řešení problémů psychologických, citových, sociálně integračních aj.

Využití Canisterapie

Nejčastějšími druhy postižení a obory, ve kterých se využívá psa – canisterapeuta a jeho působení, jsou:

Mentální postižení – V této oblasti napomáhá „canisterapie“ u dětí, s různým stupněm mentálního postižení, k udržení jejich delší pozornosti. Canisterapeutický pes je nápomocen při rehabilitačním cvičení, a to speciálně při nácviku a rozvoji hrubé a jemné motoriky a uvolňování spasmů atd. Hrou s pejskem se rozvíjí u dětí motorická činnost a podporuje se a rozvíjí fantazie. Pejsek napomáhá sbližování se s okolím a podporuje komunikativnost, zajišťuje pocit ochrany a jistoty a je to důvěrník, kamarád a věrný společník.

Tělesné postižení – U tělesného postižení je „canisterapie“ využíváno především k rehabilitaci, pejsek motivuje postiženého ke cvičení, je zdrojem ke zlepšení komunikace s okolím. Při starosti o pejska se odvede pozornost od vlastních potíží. Důležité je, že pejsek prolomuje bariéry osamělosti.

Smyslové postižení – U smyslového postižení např. u nevidomých, je využíváno jak psů asistenčních (viz. Pomocné tlapky) tak i psů canisterapaeutických. Pejsek varuje před překážkami či nebezpečím a tím dodává pocit bezpečí v davu. Je to kamarád a společník, který snižuje strach a stres z neznámého prostředí.

U sluchově postižených je také využíván jak pes asistenční, tak pes canisterapeutický. Pejsek zvyšuje nezávislost postiženého, dokáže ho varovat před překážkami či jiným nebezpečím, zvyšuje soběstačnost a sebedůvěru postiženého.

Autismus – U autistických dětí je canisterapie velmi důležitá především pro jejich styk s okolním světem. Pejskové plní roli určitého prostředníka mezi lidmi a okolním světem a přispívají k jejich duševní rovnováze, snižují pocit osamění. Prostřednictvím pejska lze dosáhnout zlepšení projevů autismu.

Epilepsie – Pro osoby trpící epilepsií je canisterapeutický pes uklidňujícím faktorem a může být nápomocen při snížení záchvatů, dodává pocit bezpečí, svobody a volnosti. Někteří pejsci dokáží vycítit blížící se záchvat a varovat postiženého.

Psychologická a psychiatrická onemocnění – U těchto onemocnění napomáhá pejsek ke zlepšení komunikace mezi pacienty a ošetřujícím personálem. Pejsek je objektem péče a tím odvrací pozornost od pacientových psychických potíží a dochází ke snižování pasivity, apatie a otupění. Pejsek je také velkým pomocníkem při léčbě drogových závislostí a je také využíván jako pomocná léčba u týraných a zneužívaných dětí.

Logopedie – V logopedii pomáhá canisterapeutický pes při nácviku správné výslovnosti a pomáhá také při rozšiřování slovní zásoby.

Geriatrie – Velice důležitým oborem, kde je canisterapie užitečná a kde se jí hojně využívá je geriatrie. Zvířata totiž mohou starým a opuštěným lidem nabídnout nejen přátelství, lásku, pocit vzájemné potřebnosti, ale i respektování. Pozitivní úloha zvířete spočívá nejen ve schopnosti zastoupit chybějící úzké mezilidské vztahy, ale i v popudu k pravidelnému pohybu a nabídce prožívání slasti v zanedbávané hmatové stimulaci – to je možnost se se zvířetem pomuchlat, pomazlit a vzájemně se přitulit. Pejsek dává také svému pánovi určitou jistotu a věrnost ve vztahu k němu, zvyšuje pocit bezpečí a napomáhá ke zmírnění pocitu osamění, žalu a bolesti při ztrátě životního partnera. Je dobrým prostředníkem k lepší komunikaci a navazování kontaktu s okolím, dokáže vyburcovat z nostalgie a deprese. Pes nerozlišuje podle vizáže či onemocnění, ale podle vnitřních hodnot.

Samozřejmě, že u jednotlivých oblastí následují specifika podle závažnosti onemocnění, věku klienta, prostředí, přístupnosti atd.